1. kapitola
Ležel jsem na louce a okolo mě se proháněla moje fenka dobermana, která mě doprovázela i do Afgánistánu. Vybral jsem si, že budu chránit svoji zemi, svojí rodinu. Už dvacet osm let žiju v malém městě ve státě Oregon, nikdy jsem nepoznal svého otce, a matka o něm nikdy nechtěla mluvit, a pokaždé když jsem se ji na to chtěl zeptat, změnila rychle téma, a po čase jsem se přestal ptát. Moje fenka jmenem hope, se vyřítila z lesa a sedla si vedle mě, začal jsem jí hladit, a přitom jsem si vzpomněl jak jsem se před pěti lety rozhodl, že si pořídím psa, a proto jsem se vydal jednoho rána do útulku, kde ležela na zemi a když jsem tam vešel, okamžitě se zvedla a pozorovala mě. Když jsem se zeptal slečny co tam pracovala, jestli si můžu vzít Jí,odpověděla mi, že nikoho nepustí k sobě. Otevřel jsem její kotec a pohladil jsem jí, nechala se, a bylo rozhodnuto, od té doby mě doprovází snad všude. A někdy mám pocit, že přesně ví co si myslím, nebo co cítím. Bylo na čase jít, protože jsem slíbil, své matce že dnes příjdu na večeři k ní, tak jsem se neochotně zvedl. Před domem své matky, jsem zazvonil a vešel jsem dovnitř.
“Scotte jsem moc ráda že jsi přišel”
Matka mě pevně objala a vrátila se do kuchyně, Ja si sedl ke stolu v kuchyni,
Když jsme dojedly, napadlo mě, se zkusit zeptat kdo je můj otec.
“Mami, vím že mi na to asi nikdy neodpovíš, ale proč mi nechceš říct kdo je můj otec?”
“prosím Scotte, neptej se mě na to.”
“Ale proč ne?”
“protože ti to může být jedno, nechci aby jsi se na to už někdy v budoucnu ptal.”
Na to, se zvedla a odešla si sednout do obýváku, Ja jsem nám udělal čaj a šel jsem za ni.
“mami, omlouvám se, slibuju ti že už se tě na to ptát nebudu, pokud mi o tom ty nebudeš chtít povědět, tak už na toto téma nepadne ani slovo.”
“Dobře, budu ti vděčná”
Dopili jsme si čaj, a bavili jsme se už o něčem jiném, ale pořád mi to vrtalo hlavou, co přede mnou moje mamka tají, a proč o tom nechce mluvit. Když odbilo na hodinach devět večer, zvedl jsem se k odchodu, rozloučil jsem se s mamkou, a odešel jsem domu.
Probudil jsem se někdy kolem třetí ráno, a všiml jsem si že Hope je pryč a že okno v ložnici je otevřené, jenom jsem se přetočil na druhý bok a spal jsem dál.
Když jsem doběhla za roh, přeměnila jsem se do své pravé podoby, jak osvěžující, a šla jsem se projít. Jmenuji se Jessica a jsem čarodějka a ochránce Scotta. Jednou za staletí se na zem snese anděl a zamiluje se do člověka a z nich pak vzejde nefilim, je to na půl anděl na pul člověk, a ochránci mají za úkol ho chránit, před zlem. Protože od jeho narození, ho zlo hledá, nepřestanou dokud ho nenajdou, a protože jsme zjistily že už jsou blízko k tomu, aby ho našli, poslali mě k němu, abych ho chránila, a až nastane čas, bude i na mě, abych mu o našem světě pověděla a naučila ho všemu. Jdu městem, které je za noci tiché a klidné, a jenom z dálky je slyšet štěkot, občas projede auto, jdu pořád dál, když dojdu k vysoké budově, přemístím se na střechu a sednu si. Myslí zabrousím ke Scottovi, jestli je v pořádku a když zjistím že v klidu spí, vrátím se myslí zpátky. Pozoruji město a obnovuji kouzla, která chrání mého svěřence, aby bylo těžší ho najít, když kouzla dokončím, uvědomím si, že je až moc velký klid, takové to ticho před bouří. Ale možná jsem už jenom šílená s toho klidu, k ránu jsem se přemístila zpátky na zem, a šla jsem zpátky ke svému svěřenci, proměnila jsem se zpátky na psa, a skočila jsem oknem zpět do jeho ložnice.