3.kapitola-Zamilovala jsem se
Před naším barákem, jsem se na něho otočila a zeptala jsem se, jestli nechce k nám na večeři, a šel. U večeře se bavil hlavně s otcem, a Já moc nemluvila, byla jsem myšlenkami jinde, po jídle jsem šla pomoc mamce v kuchyni. Šla jsem do obýváku, pro knížku kterou jsem tam včera večer nechala, rozloučila jsem se s Tobiasem, a šla jsem nahoru do pokoje. Otevřela jsem si okno a sedla jsem si do něho a začala jsem číst, večer bylo krásně, a nádherný vzduch. Ale moc jsem se nesoustředila na čtení, a furt jsem musela přemýšlet, že je to trapas, protože jsem se zabouchla do nejlepšího kamaráda mého táty. Najednou mi něco přiletělo do pokoje, podívala jsem se dolu, Tobias šel ke svému autu, sehnula jsem se pro to, a byl to papírek omotaný na kamínku, rozbalila jsem si to a tam bylo napsáno.
“V tom okně, vypadáš nádherně...tak hlavně nespadni.”
Musela jsem se usmát, a podívala jsem se směrem k němu, vzala jsem do ruky tužku a na jiný papírek jsem mu odepsala.
“Díky, ty taky nejsi k zahození, v té uniformě...neboj nespadnu.”
A hodila jsem mu to zpátky, chytl to do ruky, když si to přečetl, koukl se nahoru, usmál se, nasedl do auta a odjel. Jo bože Já se fakt zabouchla, a zrovna do něho. Radši jsem šla spát, ale pořád jsem musela myslet, na to že napsal, že vypadám nádherně. takže jsem usínala s úsměvem. Ráno jsem vstala, docela brzo šla jsem do sprchy, zabalila jsem se do ručníku a vlasy taky. Potom jsem si to zamířila dolů do kuchyně, kde jsem si udělala čaj, a sedla jsem si na židli, nohy jsem si položila na druhou židli, vzala jsem si sebou knížku, pila jsem čaj a u toho jsem si četla. Tyhle rána jsem měla ráda, jenom v ručníku, číst si a pít čaj. Najednou bouchly vchodové dveře, což mě překvapilo, rodiče byli v práci, a tak jsem se na to vykašlala a četla jsem si dal, když někdo vešel do kuchyně, zvedla jsem hlavu, a málem jsem vyprskla čaj, protože v kuchyni stál Tobias.
“Ahoj Rose.”
“Ahoj, co ty tu?”
“Každý pátek, chodím za tvým tátou ráno na snídani, ale až teď u vašeho baráku mi volal že to dneska nestíhá.”
“Jo takhle, ale minulý týden jsi tu nebyl ne?”
“Ale jo byl, ale ty si spala.”
“Tak v tom případě to už chápu. Tak víš kde je kafe a kde co je, tak si to zatím udělej, a Já půjdu na sebe něco hodit.”
“Kvůli mě nemusíš.”
A u toho se usmál. “No jasně, a pak budeš celou dobu čekat, že mi to spadne, co?” zarazila jsem se, co jsem právě řekla.
“To ano, to bych čekal.”
“tak to máš smůlu.” Usmála jsem se na něho, vstala jsem ze židle, a šla jsem směrem na chodbu.
“Chceš taky udělat kafe?”
“ne, díky. Já po ránu piju jen čaj, tak dej..” pak mi něco došlo, otočila jsem se, a stál snad těsně u mě. “ty se mě snažíš zdržet.”
“Ano to chci”
Podívala jsem se trošku překvapená, tím co řekl, přímo do jeho očí, v jeho pohledu jsem se začínala ztrácet. Když v tom mě rukama chytl za tváře a palcem mi přejel po rtech, potom mě políbil. A já se ocitla v sedmém nebi. A moje tělo na něho reagovalo úplně samo, přitiskla jsem se na něho, a ruce jsem mu omotala kolem krku, polibky jsem mu začala oplácet.
Nejdříve byli opatrný, ale naše polibky nabývali na intenzitě, jednou rukou jsem mu vjela do vlasů. Tobias si mě chytl do náruče a posadil si mě na kuchyňskou linku, Já mu obtočila nohy kolem boků, a bylo mi jedno že tu jsem jenom v ručníku, začal mě líbat na krku, a jednou rukou mě držel kolem pasu, druhou mě hladil po noze a pomalu se přibližoval až do mého rozkroku, zaklonila jsem hlavu, a nechala se unášet těmi pocity slasti, rozmotal mojí osušku, a polibky se přesunul na moje prsa, zvedla jsem jeho hlavu a naléhavě jsem ho políbila, jednou rukou jsem mu rozepnula kalhoty. Po chvilce přestal, chytl mě oběma rukama za zadek, a znova si mě vzal k sobě do náruče a opřel si mě o zeď a spojil naše těla. Nekompromisně mě hnal až na okraj vášně. Oba jsme byli udýchaní, znova mě políbil, ale tentokrát byl ten polibek plný vášně, a já mu to oplácela. Pořád mě držel v náruči, ruku mi položil na tvář a palcem mi přejížděl po rtech.
“Rose, Já se omlouvám, ale už jsem to prostě nevydržel.”
“Proč se mi omlouváš? Kdybych to sama nechtěla, nedělala bych to.”
“Já jsem s tebe byl totálně vedle, od té doby, co jsi do mě vrazila na těch schodech. A jak si pak se mnou trávila skoro celé dny na té stanici, tak jsem v tom až po uši.”
“A proč mi to říkáš až teď?”
“Kdy jsem ti to měl říct?”
“Hned. Protože Já jsem v tom taky až po uši.”
Políbil mě, dlouze a naléhavě. Chvíli jsme se ještě líbali, a Já cítila že by chtěl i další kolo, a proto jsem mu dala najevo, že Já bych si ho dala taky. Vzala jsem si svoje věci a Tobias si vzal svoje věci, šli jsme se milovat ke mě do pokoje, kde jsme strávili skoro celé odpoledne, nakonec jsme se dohodly, že to našim neřekneme, jelikož jsme se bály na jejich reakci, a tak jsme se dohodly, že já je na to nějak připravím. Nejtěžší ale bylo se od sebe odtrhnout, protože jsme oba prahly po tom druhém, nakonec se nám to povedlo, oba jsme se oblékly, a šly jsme dolů do kuchyně, já jsem vzala noťas, a zapnula jsem se to na jedné práci, ohledně práva, kterému Tobias také rozuměl, a udělali jsme si kafe, a nějaké jídlo. Než jsme slyšeli přicházet moje rodiče, tak jsme se od sebe netrhly, a pořád jsme se líbali. Když jsem slyšela bouchnout vchodové dveře zvedla jsem se z jeho klína, a sedla jsem si kousek od něho na židli, a povídali jsme si o mojí práci z práva. Než vešly do kuchyně, ještě mě rychle políbil a mrkl na mě.
“Ahoj”
“Ahoj Rosi, to zase děláš něco do školy?”
“Ano mami. Něčemu jsem nerozuměla z kriminálního práva, a tak jsem využila toho, že tady taťka nestíhal snídani s Tobiasem, a požádala jsem o pomoc. Protože jsem v tom totálně plavala, a co to že už jste tady.”
“Rosi, vždyť už jsou dvě hodiny.”
“Aha.”
Podívala jsem se na Tobiase a nejradši bych se na něho vrhla, ale musela jsem se držet zpátky, proto jsem se na něho omluvně usmála, On to chápal přesně jak to chápu, ale naši si myslely, že je to protože jsem ho otravovala tak dlouho.
“Sorry, já si neuvědomila, že tě tu otravuji takhle dlouho.”
“V pohodě Rose. Já to chápu.”
usmál se na mě, a Já věděla že prostě myslí na to samé co Já. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že s ním chci strávit zbytek života, a že už nikdy nechci nikoho jiného, že jenom sním budu šťastná. Ani jsem si to neuvědomila, ale asi jsem vypadala docela dost překvapeně a zamyšleně.
“Rose jsi v pořádku?”
Zvedla jsem hlavu na taťku.” Jasně promiň, jen jsem nad něčím přemýšlela.”
Pak jsem se otočila na Tobiase. “ hele přijmeš jako omluvu, pozvání někam na oběd? Teda pokud ti to nebude připadat blbý, jít semnou.”
“Ne, vůbec mi to vadit nebude.” otočil se na moje rodiče. “A vám to vadit nebude?”
Otec se nějak podezřele usmál. “Vůbec nám to vadit nebude, jen jděte.”
Tobias se zvedl. “Počkám na tebe venku, ještě si něco musím zařídit.” A odešel.
Mamka a Taťka, si sedli, vedle mě ke stolu, a Já se na ně podívala, překvapeně co se děje.
“Rose smíme se tě na něco zeptat?”
“zkuste to.”
“víš od té párty, jak jste spolu byli až do pěti hodin ráno, a povídaly jste si. Nás s maminkou napadlo. Že tobě se Tobias libí nebo že jsi se do něho zamilovala?”
“Co? Jak jste na to přišli?” Tak a nejspíš jsem rudá jak rajče, ale pokud se na to ptají, tak by to znamenalo, že by jim to asi nevadilo.
“No, tak trávíte spolu skoro všechen čas, a taky tu teď zůstal od rána až do teď, a jdete spolu na oběd.”
“Aha, a vám to vadí?”
Taťka i mamka se na mě usmály. “ ne vůbec nám to nevadí. Právě naopak Tobias je skvělý chlap, a pokud tě trápí, že by nám to vadilo, tak toho se vůbec bát nemusíš. Víš přiznám se ti, Já na tu snídani mohl, ale chtěl jsem něco zkusit, jestli tu zůstane nebo odjede. A zůstal, tudíž mu nemůžeš být lhostejná, a všiml jsem si, jak se na tebe dívá. Takhle Já se koukám na maminku. A jak jsem vás viděl tehdy na té párty, tak mi přišlo že jste pro sebe jak stvořeni.”
Měla jsem pusu dokořán, a jenom jsem na ně koukala, a nebyla jsem schopná slova, Oni to celou dobu věděli, a bylo jim jasné, že jsme se tu dneska nejspíš neučili, a pak mi to došlo.
“Vy jste se na nás domluvili dneska?”
“Tak trochu Rose, viděl jsem to mezi vámi.”
“tak..tak Já se jdu převléknout. A pojedu s ním na oběd.”
Vstala jsem jak v mrákotách, vešla jsem do svého pokoje, a švyhla jsem sebou do postele, tohle bylo na mě trošku moc, oni to věděli ale Jak? Sedla jsem si na posteli, museli vidět, jak jsme si včera napsali to psaníčko. Rychle jsem se převlíkla, trochu jsem si upravila vlasy, a běžela jsem dolů do kuchyně.
“Vy jste to včera viděly, že jo?”
“myslíš to jak ti hodil, nějaké psaníčko do okna? A tys mu to hodila zpátky?”
“Ano to myslím.”
“Přesně tak Rose, viděly jsme to.”
“tak jo, fajn...Tak já už jdu.”
Došla jsem k autu Tobiase a mlčky jsem si sedla, zapnula jsem si pás, a vyjeli jsme spolu do restaurace.
“Tobiasi, tak už se před našima nemusíme schovávat.”
“jak to?”
“Oni to jaksi už věděli dřív, než mi dva.”
“jak to myslíš?”
Položil mi ruku na stehno a hladil mě. “No oni to dneska na nás nahrály.”
Tobias prudce zastavil. “Cože?”
“No, moje mamka se po té párty ptala, jestli se mi nelíbíš, že jsme vypadaly tak, že pro mě na té párty existuješ jenom ty, a u tebe jsem existovala v tu chvíli jenom Já. Ale já jí řekla, že je to blbost. A prý si pak všímaly, ty naše pohledy, a věděli dokonce, že ty jsi mě přivezl z města, jak jsem byla ten večer s Lizz. No a taky viděly, jak si mi do toho okna hodil ten papírek, i to že jsem ti ho hodila zpátky, a tvého výrazu. A tak se dohodly, že dneska taťka “nemůže” na tu vaší snídani. Proto přišly i tak pozdě, chtěly nám dát prostor, abychom si to mezi sebou vyjasnili.”
“Počkej, jim to nevadí?”
“ne, právě naopak. “
Chytl mě za tvář, a palcem mi pohladil rty, a ja jsem ho na palec políbila. Potom se ke mě nahnul a políbil mě.
“Tak co kdybychom jim zavolali, ať jedou s nami na oběd Rose?
“To bychom vlastně mohly, řekneme jim co?”
“Já jim řeknu, že jsem našel dívku mého života a nehodlám se jí vzdát.”
Podívala jsem se na něho překvapeně. “Rose, vím že sis tohle uvědomila v té kuchyni. Já si to uvědomil v ten moment, co jsme si povídaly na té párty. A tvoje mamka měla pravdu, že jsi v tu chvíli existovala pro mě jenom ty, a bude to tak do konce mého života.”
Rychle jsem se odepnula jsem si pás, a skočila jsem mu do náruče, protože to co jsem cítila, na to prostě slova nebyla. Políbila jsem ho. “máš pravdu, úplně ve všem.”
Cestou jsem zavolala rodičům, aby se k nám přidali a oni souhlasili, a tak jsme se všichni sešly, v jediné restauraci, které tohle město mělo. S Tobiasem jsme tam byli dřív než rodiče, a tak jsme vybrali stůl, v rohu. Restaurace byla do retro stylu, ale byla to nádhera. Sedla jsem si vedle Tobiase, a přitáhla jsem si židli těsně k té jeho, opřela jsem se o něho, On mě objal rukama kolem pasu, a políbil mě do vlasů. Vzal jídelní lístek, a dal ho před nás, takže jsme na něj koukali společně. Ani jsme nepostřehli, že už přišli rodiče, že si i sedli k našemu stolu, koukali se na nás, a usmívali se. Zrovna mi Tobias něco šeptal do ucha, a já se rozesmála. Pak jsem je postřehla, podívala jsem se na ně, usmála jsem se na ně, a zaregistroval je i Tobias, ten se na ně taky usmál.
“Sluší vám to spolu, a nemohl jsem si přát pro svojí dceru, lepšího.”
“Díky Tome. Jsem rád že ti to nevadí.”
“nevím co by mě na tom mělo vadit. Jste oba dospělý. A oba dva si zasloužíte být šťastný. Já už tě beru do rodiny.”
“Sice přiznávám, že jsem s toho nejdřív byla trošku v šoku, protože tohle mě nikdy ani ve snu nenapadlo, ale Tom má pravdu, lepšího si vybrat nemohla.”
“hele jako...vy už nám plánujete svatbu že je to tak?”
Tobias mi pošeptal do ucha, tak že to nikdo nemohl slyšet “Já bych si tě vzal klidně hned, protože mám jasno.”
Usmála jsem se na něho, a jenom jsem přikývla, protože jsem to cítila úplně stejně. Máchla jsem rukou k rodičům.
“No tak si plánujte.”
Povídali jsme si celý oběd, Já jsem nemohla být víc šťastná. Všimla jsem si překvapené pohledy, že Já chodím s Tobiasem, ale většinou se lidi usmáli, když nás viděli, asi jim to všem bylo ve městě jasné, jak to dopadne, po tom co nás viděli na té párty. Když jsem dojedla, zase sem se opřela o Tobiase, ten mě objal kolem pasu, políbil mě do vlasů, a dál si povídal s tátou. Po jídle jsme zaplatili, můj taťka se hádal s Tobiasem kdo to zaplatí, až jsem je zastavila, že dneska platím Já. Což oba razantně odmítli, a Já se s mamkou rozesmála, protože jsme si představili, jak to asi bude vypadat v budoucnu. Oba se na nás podívaly, a asi jim to došlo taky, protože jsme se všichni začali smát. Před restaurací, se s námi Tobias rozloučil, že musí do práce, ale slíbil mi, že se po práci zastaví. Což musel slíbit i rodičům. Rozloučila jsem se sním polibkem, a mrkla jsem na něho, šla jsem si sednout do auta k našim.
“mami?”
“Ano Rosi?”
“jak si poznala, že taťka je ten pravý?”
“Jak? Prostě jsem se na něho jednoho dne podívala, a věděla jsem, že sním chci být do konce života.”
“A můžeš to vědět, už po prvním rozhovoru?”
“Ano Rosi, říká se tomu láska na první pohled.”
“Takže když jsem se dneska podívala na Tobiase, a uvědomila jsem si, že sním chci být až do konce života, je to ten pravý?”
“Ano Rosi.”
“zůstane u nás i přes noc Rose?”
“vám by to nevadilo?”
“ne Rose, stejně nám je jasný, že jste se dopoledne neučili.”
“No tak pokud vám to nevadí, tak jo, byla bych ráda kdyby zůstal přes noc.”
“ne nevadí nám tom.”
Vytáhla jsem telefon a napsala jsem Tobiasovy smsku. “zůstaneš u mě přes noc?”
Po chvilce mi přišla smska. “pokud s tím nebudou mít problém vaší, rád.”
“ne, ti s tím problém, žádný nemají. Bože už teď mi chybíš.”
“Ty mě taky Rosi, tak zůstanu.”
Tobias přišel večer po práci, a měl sebou tašku. Hned jsem ho čapla a odvedla k sobě do pokoje, kde jsem otevřela skříň, ať si dá věci do skříně. Stejně bydlel v nějakém bytě pro policajty. A tohle by bylo snad to nejlepší.
“hele Tobiasi. Něco mě napadlo, ale pokud nebudeš chtít pochopím to. “
“Já mám před sebou předposlední zkoušky, a Oni umožňují pro poslední semestry stáže, s tím že ale studuješ dálkově. A mě nabídly stáž tady ve městě před rokem, s tím že by mě vzaly na tu poslední stáž. No a mě napadlo, co kdybych odletěla jenom na zkoušky, to by trvalo týden, a teď se dostávám k jádru věci. Nechceš se přestěhovat sem?”
“Rosi, je to skvělý nápad. Ale nechci se k vám vetřít, chápeš jak to myslím?”
Sedla jsem si mu na klín. “Ach jo, ty jsi blázínek...víš nebydlely bychom v tomhle baráku, ale támhle, to je totiž předělaná stodola na velký byt. Taťka to předělal na dům, kdybych se rozhodla zůstat tady. A já se už rozhodla, chci být tam kde jsi ty.”
Objal mě a políbil “ no tak tohle beru. Ale mám podmínku.”
“Ano a jakou?”
“přeji si, se o tebe starat ze vším všudy.”
“Ale ta stáž není placená, a to přeci nejde.”
“Ale ano jde to. Ty budeš studovat, chci aby jsi chodila jenom na ty stáže a věnovala se učení, a já chodím do práce, takže to takhle bude, dokud nevystuduješ. A pokud budeš moct jít i dál, a budeš chtít, tak tě v tom budu podporovat. Nechci aby si skončila, jenom protože si myslíš, že musíš vydělávat.”
“Sice je to blbý, ale oukej přijímám. Takže to znamená, že se sem nastěhuješ.”
“Ano Rosi.”
“A zítra máš volno ne?”
“To mám, proč?”
“Tak se tam přestěhujeme?”
“Dobře, ale nejdřív bychom se měli dohodnout s tvými rodiči.”
“To je zařízené.” A ukázala jsem mu klíč, který jsem mu podávala. Tobias si je s úsměvem vzal, položil mě na postel, lehl si na mě a políbil mě.
"Takže šťastně až na věky?"
"To beru."